Historie

Porevoluční historie

Porevoluční historie

Čtyřicetiletá služba národnímu zdraví zanechala nejenom na vile Primavesi své šrámy. Ale nová naděje se začala rýsovat po sametové revoluci. Bohužel první smělý plán šrámy pouze prohloubil. A tak zůstalo na samotných majitelích, aby tyto šrámy zacelili z vlastních prostředků.

Návrat do soukromého vlastnictví

Po sametové revoluci v roce 1989 se pro vilu Primavesi otevírá nová naděje a světlejší budoucnost, nežli fádně bílé místnosti s omyvatelnou omítkou, jak bylo zvykem ve všech našich nemocnicích socialistické péče. V roce 1991 zažádala o restituci dcera MUDr. Roberta Pospíšila Olga Dvořáčková. Dohoda o vydání bývalého sanatoria byla podepsána v posledním měsíci roku 1991. Na podzim následujícího roku OÚNZ předal vilu oprávněné majitelce Olze Dvořáčkové. Olga Dvořáčková ji odstupní smlouvou převedla na svou dceru Pavlu Honzíkovou, fyzioterapeutku z Příbrami. Ani ne měsíc nato se nové majitelce ozval stavitel a potomek rodu Primavesi, Wolf Dieter von Primavesi, který měl zájem o koupi celé vily nebo aspoň nadpoloviční většiny, což bylo majitelkou odmítnuto.

První naděje pro vilu

První šance pro obnovu vyhaslé slávy se začala rýsovat již koncem roku 1992. O rekonstrukci a pronájem projevila zájem firma Primavia zastupována Danielem Lattnerem a Alešem Vybíralem. Firma Primavia představila projekt rekonstrukce vily na podnikatelský klub, který měl zajišťovat podporu podnikatelskému prostředí v Olomouci. Předpokládalo se 150 členů podnikatelské vrstvy, která zde měla mít k dispozici ubytování, právní servis, zábavní část a mnoho dalších služeb pro podporu podnikání. Bohužel tento projekt uzavíral vilu veřejnosti. Firma Primavia získala pronájem vily na deset let s tím, že významná část nájmu bude investována do rekonstrukce. Architektonické zpracování rekonstrukce bylo zadáno architektům ing. Františku Zajíčkovi a ing. arch. Tomáši Černouškovi z firmy CoopArch, s nimiž na projektu spolupracoval i zástupce vlastivědného muzea PhDr.Pavel Zatloukal. Projekt předpokládal vnější rekonstrukci do podoby z roku 1938 a vnitřní historické části pak do podoby z roku 1906. Stavební práce byly zadány firmě Bestol a předměty s historickou cenou byly odvezeny do restaurátorských dílem po celé České republice. Bohužel firma Bestol přistupovala k rekonstrukci velmi neopatrně a hrubě. Tím došlo k poničení dalších cenností v interiérech vily. V roce 1994 se však firma Primavia dostala do platební neschopnosti a nebyla schopna pokračovat v rekonstrukci. V této době se vila nacházela ve stavu dokončování hrubých stavebních prací. Firma Bestol přerušila veškeré práce a bez jakýchkoliv konzervací či dalšího zabezpečení opustila stavbu, kde zanechala otlučené omítky až na cihlu, vysazena všechna okna a dveře. Takto zpřístupněna vila zůstala opuštěna a firma Primavia dostala z důvodu neplacení nájmu výpověď z nájemní smlouvy. Naneštěstí se vila vrátila majitelům v roce 1996 v ještě horším stavu, než byla před počátkem rekonstrukcí.

Druhá naděje pro vilu

Takto nezabezpečená vila byla několikrát vykradena a ztratily se zde radiátory a nové rozvody elektřiny. Z počátku to vypadalo jako začátek konce jedné slavné historie ale nakonec nastal zvrat. Majitelka se rozhodla po předchozích zkušenostech s porevolučními firmami opravit vilu z vlastních zdrojů a vlastním úsilím. Vila byla v roce 1997 zabezpečena firmou ČIP plus s.r.o. z Příbrami a začala postupná rekonstrukce nejpostiženějších částí. V havarijním stavu se nacházela střecha a přístupy do vily. V roce 1998 obdržela majitelka dotaci od Okresního úřadu v Olomouci ve výši 100 000 Kč na opravu střechy a o rok později 150 000 Kč. Tato dotace z části napomohla opravit kritická poškození vily. Poskytnuté peníze byly podmíněny zpřístupněním historických částí vily veřejnosti.

Většina uměleckých děl byla firmou Primavia odvezena do majitelce neznámých restaurátorských dílen a muselo po nich být započato pátrání. Většina těchto uměleckých děl byla nakonec nalezena a zrestaurována. Umělecká kování a kliky jsou osazeny a vitrážová okna byla opravena a vsazena zpět do rámů. Obložení jídelny bylo nalezeno pouze z části. První část byla odstraněna již za dob správy OÚNZu a větší část zbytku tohoto obložení se ztratila během rekonstrukce firmou Bestol. Nábytek z pokoje paní byl přestěhován v 60. letech na zámek Úsov. Odtud byla část odvezena na neznámé místo a zbytek byl nalezen ve Vlastivědném muzeu Olomouc v katastrofálním stavu. Černý pokoj pána, později pokoj MUDr. Roberta Pospíšila, byl během hospodaření OÚNZ odstraněn neznámo kam. Část vybavení jídelny byla vystavena v muzeu v Olomouci.

Podle původního, částečně upraveného projektu, byly vybudovány v horních patrech malometrážní byty s krásným výhledem do parku. Nižší podlaží byla přebudována na kancelářské a reprezentační prostory pro firmy. První a nejcennější podlaží bylo postupně zrekonstruováno do původní podoby. Za finanční podpory Olomouckého kraje bylo v roce 2011 restaurátorem Václavem Malým kompletně zrestaurováno dřevěné schodiště s ochozem v hale vily, kde dosud visel pouze opravený secesní lustr v roce 2002.

Restaurováním kazetového stropu v jídelně v roce 2012 V. Malý pokračoval. Zrestaurovat panely původního obložení jídelny a vytvořit repliky ztracených panelů včetně umístění tapet kolem místnosti, v níž za socialismu byla tělocvična s množstvím žebřin, trvalo celý rok 2014.

Architektka Jarmila Zahradníková navrhla secesní tepané měděné lustry včetně všech 14 stropních lampiček, jejichž realizaci v roce 2015 uskutečnil pasíř pan Strakoš roku 2015. V témže roce byly opraveny dřevěné podlahy pokoje pána a paní. Poté pokračoval v roce 2016 a 2017 pan V. Malý v restaurování a umísťování nábytku pokoje paní do současného stavu.

Veškerý nynější mobiliář prvního podlaží odvezený v 60. letech minulého století byl předmětem šestiletého soudního sporu majitelky s Vlastivědným muzeem Olomouc a Muzeem umění, neboť obě instituce odmítly zdevastované zařízení do vily vrátit. Teprve po navrácení mohlo být započato s opravami a restaurováním.

V posledním, suterénním podlaží vznikla v roce 2008 luxusní restaurace nazvaná „Restaurace Vila Primavesi“ s vnitřním i venkovním posezením a výhledem do klidného olomouckého parku. V současnosti je restaurace přechodně uzavřena z důvodu hledání nového nájemce. Nevelká terasová zahrada byla zrekonstruována a osázena podle architektonického návrhu.

Nová budoucnost

Vila Primavesi se pomalu probudila k novému životu a je opět přístupna veřejnosti. Vrací se jí postupně i její zapomenutá sláva. Již jí nevidíme kritickýma očima ale jako další část přispívající ke kráse Olomouce. Můžeme poděkovat ne jen osudu za to, že přežila těch čtyřicet let úpadku a devastace v národním vlastnictví, kdy vše patřilo všem a nikdo se o nic nestaral.

Historicky cenné podlaží je zrekonstruováno dle možností do původní podoby. Ze vstupní haly je možno pokračovat do secesní jídelny se zařízením z roku 1912 nebo do zrestaurovaného pokoje paní (Made Primavesi), pokoje pána (Otto Primavesi), jehož původní zařízení se za socialismu ztratilo (dosud se ho nepodařilo vypátrat) a na terasu a odtud do zahrady na hradbách.

V roce 2009 byla vila Primavesi prohlášena vládou za NKP moderní architektury.